Vztek u dětí - jak ho zvládat?

d2cd0166b1271b7999bdba7efe4ec6e7

 

Určitě jste byli někdy sami svědkem hysterické ,,akce“ malého, a do té

doby roztomilého děťátka, které se najednou, jako lusknutím prstu,

proměnilo v neřízenou bombu, která právě vybuchla.? Křik, házení sebou

o zem, kopání do všeho a další projevy vzteku -

zdají se vám tyto situace povědomé? Nebo jste se dokonce vy sami stali

jedním z hlavních hrdinů této scény?

Jak se v takovém případě zachovat? Dají se výbuchy vzteku nějak

preventivně ,,zneškodnit“?

Pojďme se na tuto problematiku podívat od samého začátku..

 

 

Co je vztek?

Jedná se o základní emoci, která byla konkrétně popsání již v před několika tisíci lety.

Bohužel se tedy jedná o přirozený jev, který se stal součástí všech životů.

 

Vztek je součástí každého jedince, je však ale individuální. U někoho se projevuje

vztek v častých nebo pravidelných intervalech a u někoho spíše sporadicky. Hlavním

vlivem jsou vrozené temperamentové vlastnosti.

 

Všeobecně rozlišujeme 4 typy temperamentových vlastností:

1. Cholerik: je silně vzrušivý, má sklony k silným výbuchům agrese a vzteku

 

2. Sangvinik: emočně stabilní extrovert s přiměřenou reaktivitou (schopnost různé

reakce na různé podněty)

 

3. Flegmatik: emočně celkem vyrovnaný typ, jeví se jako lhostejný, vyzařuje klid,

stabilitu až apatii

 

4. Melancholik: vyznačuje se smutným laděním, pesimismem a strachem z

budoucnosti (z nových věcí), nesnáší vypjaté situace, hluk a celkově vyhledává klid

 

 

Kdy se nejčastěji se vztekem můžeme setkat?

Nejčastěji je vztek připisován osobnostem s vlastnostmi cholerika. Jak již bylo

zmíněno výše – vztek se projevuje u každého jedince v průběhu života.

Existují však období, ve kterých jsou záchvaty častější, i u jedinců, kteří k tomu

nemají osobnostní dispozice.

 

O kterém období u dětí mluvíme? Jedná se o tzv. ,,období prvního vzdoru“.

 

 

Co znamená období prvního vzdoru?

Jedná se o období, ve kterém si děťátko začíná uvědomovat své vlastní JÁ, svoji

existenci, a tím si tak začíná utvářet svoji osobnost. Nejčastěji se projevuje kolem

třetího roku života dítěte, není to však pravidlo. Období prvního vzdoru se může

objevit již kolem 18. měsíce, až 5. roku. Také co se týká intenzity projevu – u

každého jedince se projevuje jinak, v jiné intenzitě. Častěji se však jedná o období,

které je zkrátka ,,jiné“, a pro rodiče často velmi psychicky náročné.

 

V období prvního vzdoru dítě reaguje negativně, odmítavě nebo jinou činností.

Nejčastěji využívaná slova dítěte jsou: ,,ne, nechci, nejde, nejdu, neudělám“. Vztek u

dítěte v tomto případě slouží jako nástroj k dosáhnutí svých požadavků a přání. Jedná

se o nejčastější projev. Nadále se můžete setkat také s hysterickým křikem nebo

scénou na zemi, kdy sebou dítě začne ,,házet o zem“.

 

 

 

5 základních rad, jak se zachovat

 

Určitě není na místě nechat dítě, aby ovládlo situaci, potažmo rodiče, avšak na druhou

stranu by se rodič neměl stát prvořadým ,,policistou“, který jen dává příkazy, zákazy a

není svolný k jakékoli diskuzi.

 

V první řadě je potřeba zaměřit se na to, jak by se případně dalo předejít vzteku a

projevu vzdoru. Velmi efektivní je dítě seznámit s budoucím plánem, co se bude dít

dál, např. ,,ještě si chvilku pohraješ, a potom půjdeme k večeři“. Je velmi důležité,

aby dítě bylo s plánem seznámeno a bylo upozorněno, že si za malou chvíli přestane

hrát.

Vhodné se stává také nabídka dvou možností: ,,uklidíš si hračky teď nebo až po

večeři?“.

V jistých případech ani tyto základní rady nemohou. Jak se tedy zachovat?

 

 

1. Neustupovat

Vím, že tato rada může působit tak trochu sci-fi, nicméně je velmi důležitá. Jedná se o

formu důslednosti a tzv. ,,vytyčení hranic“. Dítě musí poznat, že opravdu neustoupíte

ze svých požadavků a stojíte si pevně za svým. Jak? Využijte například techniku

,,zaseknuté gramofonové desky“..

 

2. Nediskutovat o svém rozhodnutí

Není příliš dobré snažit se zdlouhavě dítěti vysvětlovat důvody svého postoje, proč, a

jak, atd. Dítě musí vycítit, že si za svým názorem pevně stojíte.

 

3. Ovládání vlastního vzteku

Tím, že se člověk nechá ovlivnit vlastním vztekem přilívá tzv. ,,olej do ohně“. Dítě

reaguje ještě větším vztekem a nekontrolovatelnou agresivitou.

 

4. Rychlé ,,zapomenutí“

V době, kdy se dítě přestane vztekat – nechvalte. Už se k tomu nevracejte a dělejte

jako by se nic ,,nestalo“. Zní to sice zvláštně, ale odvádění pozornosti je velmi dobrá

taktika.

 

 

5. Možnost výběru

Pokud to situace umožňuje zkuste dát dítěti vybrat ze dvou možností, ze kterých si může vybrat. Tím, že mu dáte na výběr a dítě dostane možnost ,,samo rozhodnout“, bude tak spokojenější a navíc ho překvapíte.

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení